Český sport postihla nemoc. Není to vyvrtnutý kotník či tenisový loket.

Anamnéza zní: těžko se mu dýchá, místy ho bolí páteř, částečně u něj dochází dokonce i ke sníženému vnímání.

Kam se podělo to zdravé tělo a ten zdravý duch? A proč je celému českému sportu těžko u srdce?

Dokud se jen sportovalo a organizovalo soutěže, těšili se všichni na olympiády, mistrovství světa… Dnes je každé mistrovství pro sportovce postrachem! Dlouholetý zdroj financí vyschl.

Sleduji s obrovským údivem dění posledních měsíců a nejen to. Protože jsem členka Výkonného výboru ČSTV, v částečném dění se nacházím. Od prosince, kdy se poprvé začalo mluvit o ohrožení Sazky insolvenčním řízením do soboty 16. dubna 2011 odteklo z Vltavy hodně vody a také ze Sazky odteklo hodně – hodně důvěry a také sázejících.

I přesto, že sportovní organizace volaly po rychlém řešení obrovského a stále se zvětšujícího problému okolo Sazky a.s., přestože některé sportovní svazy z ČSTV vyzývaly ke svolání mimořádné valné hromady ČSTV, která jediná má kompetence rozhodovat o otázkách majetku, výkonný výbor tvrdošíjně odolával. Demokraticky byly přehlasovávány několikeré výzvy a návrhy menšiny členů výkonného výboru. Byli jsme totiž jenom tři.

A tak důležitá valná hromada se konala až v sobotu 16. dubna 2011. Již ráno bylo jasné, že smuteční pochod pohřební hudby, který před vchodem do nymburského sportovního areálu zazněl, nesignalizuje nic dobrého. V tu sobotu jsem pochopila už definitivně, že neodmyslitelná jednota největší sportovní organizace v ČR je u konce. Dvoukomorový systém, který měl vždy stejné sportovní cíle, je vážně zraněn. Pochopila jsem, že se již sportovní svazy a zástupci regionů nemohou shodnout, protože jejich mysl se ubírá každá jiným směrem.

Drtivá většina členů komory tělovýchovných jednot a sportovních klubů „nenávidí“ kvůli jedné dotaci komoru sportovních svazů. Viní je, že kvůli nim nemá dotaci, kterou tři roky také dostávala. Vinit by však měla spíše vedení ČSTV, protože za ta léta nedokázalo vyjednat podmínky každoročně mimořádné dotace tak, aby se stala dotací zapsanou v rozpočtu ČR jako pravidelná účelově určená položka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Velká většina členů komory sportovních svazů vnímá jako prioritu problém Sazky a požaduje, aby valná hromada plnila svoji roli řádného „správce“ majetku a začala konat takové kroky, aby byla zaručena jistota správného rozhodnutí.

Komora TJ/SK řeší své existenční problémy příjmem z prodeje pohledávky, resp. dlužného výtěžku Sazky, jejíž oprávněnost není úplně jistá. Nehlasuje pro odvolání generálního ředitele a předsedy představenstva Sazky a.s., podporuje současné vedení ČSTV.

Nerozumím těm, které zastupuji ve výkonném výboru. Nerozumím tomu, proč jim nevadí, že v průběhu posledních měsíců se nekonala důsledná analýza všech nabízených možností řešení situace, nebyl proveden nezávislý ekonomický rozbor, nebyla nastavena nestranná kritéria pro výběr případného strategického investora…

Místo toho, aby valná hromada byla jednou velkou diskuzí o hledání řešení společného problému, jak dostat Sazku (doposud ještě naši) z problémů, byla tato valná hromada a dvou „monolozích“. Jeden zněl: „ČSTV se nechová jako řádný hospodář, rychle to změňme!“ A druhý říkal: „My chceme přežít, tak podporujeme současné kroky vedení ČSTV i Sazky.“

V sobotu jsem zjistila, že český sport je opravdu nemocný. Protože se mu těžko dýchá, zapomíná, že podlomené zdraví mu nevrátí jedna pilulka, ale rozumná a rychlá léčba.

autor: Jaroslava Schejbalová

Kontaktovat autora - Jaroslava Schejbalová