Při pohledu na stojan benzínové pumpy leckterý našinec protáčí panenky, protože růst cen ropy v poslední době nebere konce. Existuje však země, kde si motoristé žijí jako v ráji a cena benzínu je nepálí. Nejen že zde jednotlivá města spojují předimenzované poloprázdné osmiproudé dálnice, ale litr benzínu nebo nafty stojí cca 0,8 riálu (4Kč), zatímco litr obyčejné balené vody v supermarketu od 1 riálu (5Kč) výše. Říkáte si, že stát, který nevybírá vysokou spotřební daň na benzín, musí zkrachovat? Ale vůbec ne, dle různorodých statistik je tato země naopak nejbohatším státem na světě s HDP cca 150 000 USD na obyvatele, zatímco USA mají přibližně 3x nižší HDP a ČR 10x nižší.

Poloprázdná 8 proudá dálnice, navátý písek je nebezpečný jako sníh

Brňák si zde může připadat jako doma, také zde mají na náměstí obří

sídlo TV Al Jazeera obehnané ostnatým drátem s velkými bezpečnostními opatřeními

V době, kdy ostatní aerolinky balancují na pokraji krachu, se místní polostátní aerolinie vypracovaly v hodnoceních na nejluxusnějšího leteckého dopravce na světě a stále přikupují nová letadla. Není divu, když se jim letecký benzín dotuje, takže proti ostatním získávají konkurenční výhodu. Cca polovinu provozních nákladů aerolinek totiž tvoří právě palivo. Kde si to mohou dovolit? To budou snad nějací arabští šejci, ne? Ano, v rámci nápovědy lze uvést, že se jedná o menší arabskou zemi, která je však mezi turisty velmi málo známá, neboť nepatří mezi oblíbené destinace; vízum nezískáte bez místního "sponzora" a také turistická infrastruktura zde není příliš rozvinutá.

Víkendové kempování u moře je velmi populární

Kvůli minimálním srážkám zde ani jiné houby nerostou

Oč méně známá turistům, o to více je tato země známá televizním divákům celého světa díky slavné místní soukromé televizi Al Jazeera. Tato nejsledovanější arabská satelitní televize na světě, nazývaná též "arabská CNN", je jedním z hybatelů současné "arabské revoluce", protože její zpravodajství se záběry brutality některých arabských režimů vůči demonstrantům rozlítily široké vrstvy obyvatel, což následně vedlo k pádům režimů v Tunisku i Egyptě. Ačkoliv jinde v arabském světě to vře, zdejší král resp. emír Hamad Al Thani je u původních obyvatel oblíbený (bodejť by nebyl, když neznají chudobu a mají se dobře). Nekonají se zde žádné demonstrace nespokojenců, takže lze předpokládat, že zdejší absolutní monarchie propluje turbulencemi nynějších arabských revolucí bez problémů. A protože investoři mají rádi bezpečí a klid, lze také předpokládat, že bude pokračovat nebývalý rozvoj, který země zažívá v posledních letech. Mrakodrapy v nových obchodních čtvrtích hlavního města rostou jako houby po dešti, ačkoliv toto přirovnání je zde poněkud nepatřičné vhledem k malému množství srážek. Místní obyvatelé, když už se jednou za pár let rozprší, údajně okamžitě zanechávají práce a radostně vybíhají ven, aby si deště užili. Malé množství srážek v posledních desetiletích je pak příčinou stále rychlejší proměny místní krajiny v poušť, protože stáda velbloudů stačí spást zbývající dostupnou vegetaci. Přestože zdejší krajina už není, co bývala, je mezi střední a vyšší třídou obyvatelstva velmi oblíbené víkendové kempování v poušti u moře, přičemž víkendem se rozumí pátek a sobota (neděle je pracovní den). Děti se tak dostanou z města a neztratí úplně povědomí o tradičním způsobu života v souladu s přírodou. Mimo silnice se však už nepoužívá "koráb pouště" velbloud, ale terénní auto. Ze značek zcela dominuje Toyota pro svoji nedostižnou spolehlivost, která je určujícím faktorem pro přežití v poušti.

Šejk Nasser podával rukou ty nejlepší kousky skopového, prokazuje tímto velkou čest

K jídlu se používá pouze pravá ruka, levá je

Amfiteátr pro 5000 lidí postavený v multikulturní vesničce

Kdo chce trochu poznat místní tradiční způsob života a kulturu, nemusí se vydávat do pouště. Stačí navštívit multikulturní vesnici v hlavním městě, kde se nalézá mj. amfiteátr pro 5000 diváků, opera, muzea, výstavy aj. Ve výstavbě je umělý kopec, na kterém vyrostou domy pro umělce z celého světa, kteří budou na místě předvádět svoje umění či řemesla. Samostatnou kapitolou je legendární arabská pohostinnost. Kdo ji nezažil, neuvěří. Dle koránu se má hostu či pocestnému poskytnout nejméně po dobu 3 dnů střecha nad hlavou a jídlo. Jistěže v moderních hotelech se to neaplikuje, ale mimo města a v poušti to platí. Zcela běžně dochází při setkání s místními obyvateli v odlehlejších oblastech k pozvání na oběd či večeři, které se nesmí odmítnout, neboť by to byla velká urážka. Nehraje roli, že se vidíte poprvé a naposledy v životě. Hostitelé zásadně servírují cca 3x až 10x větší porce než by snědl Otesánek, takže toho vždy hodně zbude. Kdyby náhodou host snědl vše, co mu bylo předloženo, cítil by se hostitel nesmírně trapně, že neposkytl dostatek jídla. Běžným arabským jídlem je skopové, jehněčí, hovězí či velbloudí maso s rýží. Vepřové maso víra zakazuje. Při jídle je potřeba dodržovat určité specifické zásady, např. že se při vstupu na koberec vyzouvá nebo že se jí pouze pravou rukou. Levá ruka je považována za nečistou; používá se k osobní hygieně a je tedy logické, že se s ní nemá sahat do společné mísy. Nejdůležitějším pokrmem dne je večeře, která se na naše poměry táhne proklatě dlouho do noci. Někdy nastává komická situace, že někam zrovna spěcháte a úmyslně se vyhýbáte setkání s ostatními, aby k pozvání nedošlo. Čas je v arabských zemích relativní pojem, většinou se nikam nespěchá a na dochvilnost se nehraje ani u obchodních jednání.

Muzeum sokolnictví ve tvaru 25m obří sokolnické čepičky

Odpolední siesta v tradičním stanu

Do pouště se používají jedině spolehlivé terénní Toyoty

Původní obyvatelé bývali chudí a těžce si vydělávali na živobytí lovem perel a ryb

Ze sociologického hlediska je zajímavé, že v arabské společnosti je rodina daleko soudržnější než v Evropě, a to i širší rodina. Běžně se stává, že bohatší rodina koupí blok domů, ulici nebo čtvrť, a tam se pak celý rodinný klan nastěhuje. Pozitivum je mj. v tom, že není nouze o místo ve školce jako u nás. Prostě o dům dál se vždycky najde dost ochotných příbuzných, kteří se o děti postarají. Další sociologickou zajímavostí je obecně velmi nízká kriminalita, tedy ve stabilních arabských zemích. Vražda, loupež a krádež jsou i z hlediska víry velkým hříchem. Dle víry si mnoho Arabů dokonce ani nevezme z uložených peněz úrok, protože takový zisk nepochází z práce a je tedy nemravný. Vypadá to tedy, že tato země je nejen rájem pro motoristy, ale zřejmě i pro banky.

Tradiční souk (trh), kde se dá koupit vše a levněji než v supermarketu

Na trhu Souk Waqif papoušci žako čekají spokojeně na svého nového pána

Minaret duchovního centra země

Pokud jste neuhádli a necháváte se poddat, touto zemí, kde benzín je levnější jak voda, je rataK (čtěte pozpátku).

Tradiční arabská loď nazývaná dhow

Arabové jsou milovníci čaje a kávy

Arabská revoluce sem nedorazila, mrakodrapy rostou dál

autor: Bohumil Straka

Fotogalerie článku O zemi, kde benzín je levnější jak voda

Kontaktovat autora - Bohumil Straka