Jméno Jakarta nebo-li Jayakarta znamená v javánštině vítězný a prosperující, město dostalo tento název poprvé v roce 1527 a tento rok se slaví jako rok vzniku města Jakarty. Koncem 16. století přišli do Jayakarty Holanďané a nedlouho potom přejmenovali město na Batavia. K původnímu jménu se město vrátilo po vzniku Indonésie v roce 1949, kdy se také stalo indonéskou metropolí. Od té doby se obrovský indonéský stát rozkládající se na přibližně 17 tisících ostrovech snaží řídit podle pěti zásad tzv. Panca Sila: je to víra v boha, sociální spravedlnost, národní jednota, humanismus a demokracie. Pojetí některých zásad možná neodpovídá stoprocentně evropské představě, je však skutečně nutné obdivovat toleranci většiny Indonésanů, jejich pokoru a soudržnost. Udržet tak velký a rozmanitý stát by bez těchto předpokladů ani jinak nešlo.

Cicak

V hlavním městě Indonésie, v Jakartě, žije více jak 1O milionů obyvatel, ve skutečnosti jich bude daleko více. Podél řeky se kupí pro nás skličující slumy slepené z vlnitých plechů, kolem se povalují odpadky a vlaje vyprané prádlo. V centru města se tyčí převysoké budovy administrativních center, hotelů a komerčních objektů, v rezidenčních čtvrtích obdivujete nádheru a velkorysost luxusních domů. Obchodní galerie a hypermarkety na rozdíl od našich poměrně střízlivě pojatých architektur hýří barvami a připomínají fantazii dětských stavebnic. Indonésané chodí ve městech do hypermarketů rádi, stojí trpelivě ve frontách a čekají, až jim drobná milá prodavačka pečlivě poskládá zaplacené zboží do igelitek.

Jakartské slamy

V Indonésii prší každý den a rok se dělí na dvě období, a to období dešťů a období sucha. Rozdíl je víceméně v intenzitě srážek. Stmívá se každý den kolem půl šesté, takže naše letní večery, kdy je vidět až do deváté nebo dokonce desáté hodiny tady neznají. V období dešťů dochází často k záplavám, na vodu, obrovské bouřky a bahno jsou tu lidé, dá se říci, zvyklí, ale na nemoci šířené komáry, potkány, nedostatek základních potřeb a nebezpečí si nezvykne nikdo.

Záplavy

Pokud bych měla udělat krátkou syntézu toho, co mají Indonésané na Jávě rádi, nemohu zapomenout na mešity, televizi, motorky, fotbal, indonéské loutkové divadlo a pálivé papričky. A také pomníky. Jsou dokladem potřeby ztotožnit se s něčím velkým, s něčím co povznáší lidskou maličkost a její činy do výšin, a jsou také mementem indonéské historie. Předimenzované monumenty, dopravní zácpy a ženy, které se svými dětmi žebrají o drobné, to je klasická momentka z centra indonéské metropole.

Konfrontace

Doprava je jednou z oblastí, v níž se Indonésanům podařilo uchopit jakýsi šestý smysl a zároveň se odpoutat od horizontální linie příčin a následků a naprosto geniálně vyplnit prostor. Nejběžnějším, nejoblíbenějším a nejpraktičtějším dopravním prostředkem ve městě se stala motorka. Na ní dokáží Indonésané přepravit celé rodiny i s majetkem včetně zvířat, řídič často nevidí ani před sebe (na hlavě má například stavební kolečko), ale přesto se mu daří držet rovnováhu a ujíždí vpřed. Typickým vozítkem v Jakartě je bajaj, který připomíná oranžovočerné plechovky na kolečkách, zastřešené autíčko z kolotoče i jezdící kabinku lanovky. Dva pasažéři sedí vzadu a mohu Vás ujistit, že s velikostí evropského pozadí tento dopravní prostředek opravdu nepočítá.

Bajaj a bajaj

Pokud budete v Indonésii pracovat a zaujmete určitou pozici, s největší pravděpodobností se Vaše rodina rozšíří minimálně o služebnou. Indonéské pembantu žijí velmi skromně a pokud se k nim i přes rozdíl ve společenské hierarchii chováte s respektem, bohatě se vám odvděčí. Dají vám nahlédnout do jejich životního stylu, myšlení, nahlížení světa. Tyhle dívky mají někdy sotva 18 let a svým maličkým platem živí celou rodinu. Neustále se usmívají, chodí potichounku jako stíny, rády zametají a žijí přítomností. Jakoby proplouvaly každou minutou bez hranice, zatímco většina z nás už minuty jenom počítá.

Pembantu Marini

V nedalekém městě Bogoru, kam se jezdí z Jakarty na výlety, je zoologické muzeum s mnoha zajímavými exponáty, například s vycpaninou prý největší krysy na světě, je tam také vyhlášená botanická zahrada a sídlo prvního indonéského prezidenta Sukarna, postavené kdysi Holanďany jako lovecký zámeček určený k odpočinku a bohapustým pitkám. Kolem v parku pokojně odpočívají početná stáda daňků a z tamního jezera vylézají za deště desítky ještěrů. V botanické zahradě roste všechno možné tropické rostlinstvo a taky tam ma altánek manželka jediného anglického místního guvernéra sira Rafflese. V době napoleonských válek tu totiž místo Holanďanů několik let vládli Britové. Raffles hrál zvláštní úlohu v javánské historii, protože to byl člověk velmi osvícený a vzdělaný a dodnes patří jeho historické práce o Jávě k nejlepším. Rafflesovo jméno dnes nesou singapourske aerolinky i největší tropická květina raffleska.

Bogor-prezidentský palác

V Jakartě se můžete mnohdy cítit i „jako doma“. Vstoupíte-li do nejvyhlášenější jakartské kavárny Café Batavia, okamžitě Vás zpoza koloniálniho nábytku přivítá úsměv Václava Havla, který tu visí na fotografii a určitě o tom ví, neboť se na podobiznu také podepsal. Navštívíte-li domácnost bohatých Indonésanů, mnohdy na Vás z vitrín vykouknou sbírky českého křišťálu, nejlépe hodně zdobené, a vstoupíte-li do prezidentského paláce v Bogoru, kam se každý nedostane, zhoupnou se nad Vámi nejen české lustry, ale potěší vás také skulptury české provenience.

České lustry v prezidentském paláci

Indonésané si rádi povídají, rádi se dívají na televizi, rádi jezdí na motorce, rádi prodávají a rádi se věnují nejrůznějším řemeslům. V různých imitacích užitého umění jsou mistři, ale jsou také kreativní. Mají přístup k mnoha zajímavým přírodním materiálům, vyrábějí krásné látky, nábytek, loutky a jeden z nejkrásnějších tzv.bleších trhů může člověk navštívit právě v Jakartě. Zboží z různých indonéských ostrovů, dřevěné figurky i hudební nástroje jsou pomíchány s holandským a čínským porcelánem, staré gramofony, knihy a zvukové nosiče jsou konfrontovány s nejrůznějšími zbraněmi a proprietami kmenových náčelníků.

Kupte si kuře ...

Ještě jedna momentka z jakartské ulice. Domy, domky, budovy, garáže, sklady, dílny ….zkrátka jedna velká směsice všelijakých staveb na sebe přilepených a ozdobených nápisy a klimatizací. Fasády nesou často šrámy upomínající na různá zemětřesení. Zkrátka každý dům je tady potenciálně tančícím domem. A ten malý dům na kolečkách je pojizdný krámek s občerstvením, který může mít rozličné podoby a nabízí většinou rýži nebo smažená jídla. Nutno říci, že jsou pouliční jídelny hojně navstěvovány zvláště po večerech.

Není nad to, když je vše mobilní

Jakarta je známé a imponující město, Jakarta je křižovatkou mnoha kultur a domovem mnoha milionů lidí. Život tohoto města plyne od zemětřesení k zemětřesení, od jednoho deště k druhému, lidé se scházejí v mešitách, v katedrále, na ulicích. Narazíte tu na bídu i luxus. Neuvidíte tu malebnou krajinu opuštěné indonéské laguny. Spíše uvidíte neupravené chodníky, povedete každodenní boj se všelijakým hmyzem a budete si přát, aby jste si uchovali své evropské zdraví. Když ji však poznáte, už se od ní nedokážete nikdy úplně odpoutat a pochopíte, jak šťastná je Evropa a jak šťastní dokáží být Indonésané. Možná za to může tak trochu ten cicak.

Domov

autor: Jana Bros Svobodová

Fotogalerie článku Blíže než si myslíte - Jakarta a okolí

Kontaktovat autora - Jana Bros Svobodová